Jak bourat překážky? Dokázal 3x zbankrotovat a poté 2x zvítězit.

Co nás nejvíce brzdí? Jak se zmátořit z neúspěchů a vybojovat výhru? Přečtěte si, co jsme zažili na třetím setkání podnikatelsky přemýšlejících lidí, tedy lidí, kteří se nebo jít za štěstím.

Odezvy na setkání najdete zde.

Jiří Čumpelík – Krok teď, krok teď…

Jirka dělal řadů různých profesí, dokonce i sanitáře, vše se však dělo kolem dopravy. Přestalo ho bavit reportovat do Stuttgartu (Mercedes-Benz). Viděl, jaká je etika řízení v Německu a jaká v Čechách.

„Proboha, kde je ten rozdíl. Naučím lidi v Česku řídit. Rozjedu firmu, začnu školit řidiče v ČR.“ Tzn. bezpečně. Jenže na to moc lidí neslyší, spíš že na tom ušetří. Takže hlavním tahákem byla hospodárnost. K tomu přišla v roce 2008 krize, ideální šance a chuť/nutnost firem něco měnit.

Koho si vybírá za spolupracovníky a partnery? Jednoznačně srdcaře. Zbytek se dá vždy naučit, srdcařina musí být v krvi. Jeho styl rozhodně není laskavý koučing. Proč? Protože nefunguje. Aby člověk něco skutečně změnil, musí vyjít z komfortní zóny, překonat sám sebe. A to když je pohoda, jednoduše nejde. Tedy trochu metoda spálených mostů.

Jaký je nejhorší programátor mozku? Televize. Nekvalitní a negativní obsah se na nás valí každý den. Na co nás naprogramuje? Svět je špatný a zlý, potřebuju nezdravé léky, potraviny, závislátory, …

Po čem toužíme? Štěstí. Když se nám narodí dítě a postupně roste, jsme pyšní, že už umí první krůčky a říká první slova. Jakmile se to naučí, co od nás slyší? „TADY SEĎ A NIKAM NECHOĎ“ Takže dalším silným programátorem jsou rodiče. Co s tím? Nebát se svých vlastních cílů a tužeb.

Úkol tady a teď

Napište si 5 cílů, které chcete v tomto roce uskutečnit. Ty, které vás spontánně napadnou.

1……….2………….3……………………4…………5…….

Jaký je můj největší cíl? I teď třeba nereálný či šílený? Dobrá otázka: Co byste dělali se 100 miliony dolary?

Napište to na papír: ………………

To nejde, to ještě nikdo nedokázal

Pár příkladů z historie.

Guglielmo Marconiho, považovaného za vynálezce bezdrátového telegrafu, zavřeli dokonce do blázince. Byl totiž tak šílený, že neviděl některé překážky. Vždyť bez drátu to nelze….Dneska? Mobilní telefon, Wifi,….

Thomas Alva Edison. Co slýchal při vývoji žárovky? „To nemůže fungovat. Kdo by to potřeboval, vždyť máme louče,….“. Edison o všech svých neúspěšných pokusech a experimentech mluví takto: „Není pravda, že bych selhal 10 000 krát. Prostě jsem nalezl 10 000 způsobů, které nefungují.“

Postoj

„Chci klid, nepotřebuju vydělávat hodně peněz.“ Pak se za penězi honí, protože je nemají…

Jak začít?

Je to těžké a jednoduché zároveň.

  1. Chci to (fáze nápadu)
  2. Opravdu to chci (fáze rozhodnutí)
  3. Udělám to (fáze realizace)

Body 1 a 2 zvládneme celkem snadno. Největší blok spočívá v tom, že neuděláme ten první krok. Líbí se mi ta slečna naproti v kupé? Chci se s ní seznámit a opravu se mi líbí? (Krok 1 a 2). Bezva. Stejně asi nejsem její typ, budu dělat, že ji nevidím…. (neudělám krok 3)

Největší brzda v životě?

Jaké vzorce si odnášíme z dětství? „Spadneš, nelez tam. To je moc nízko/vysoko/daleko,… Sedni si tady a nic nedělej,….“ S ruční brzdou se jede trochu hůř (vyšší spotřeba, větší opotřebení ložisek a pneumatik….).

Strach - to je to co nás ovládá

Strach – to je to co nás ovládá

Vezmi si 100ku

Malé ale silné cvičení. Jiří vytáhl stokorunu. A řekl: „Kdo jí chce? Kdo ji skutečně chce?“ Ozvali se téměř všichni. A zase: „Kdo jí chce? Kdo ji skutečně chce?“ Po 5-ti minutách marného odhalování, kde že je ten zádrhel, jeden z účastníků sebral odvahu, a došel si pro ni, vzal si ji. Vůbec ho to nebolelo, Jiří se nijak nebránil, nezačal jsi schovávat. Tedy vlastně bolelo – vzít tu odvahu, zahodit předsudky, co si o  něm budou lidé myslet…Jaké byly zpětné vazby ostatních, proč si pro ní také nedošli?

„Nevěřil jsem, že ji dostanu…. Přemýšlel jsem, kde je ten fígl, přece nám nedá stovku jen tak….Co si budou myslet ostatní?….“ Každopádně ty stejné otázky si kladl ten, co si pro tu stovku nakonec došel…. “To je hamoun. Proč to nenechal někomu potřebnějšímu…“ .

Pravidlo 20/40/60

Ve 20-ti letech – Záleží mi, co si myslí ostatní, je to zásadní v tom, jak se vnímám.

Ve 40-ti: Už mně to moc nebere, co si myslí ostatní, ale nemůžu si kazit image.

V 60-ti. Zjistil, že se o mně nikdo nezajímá!

Co děláte pro sebe každý den?

Jedna z nejlepších otázek, která ten večer padla. „Chodím na jógu, sprchuju se každé ráno studenou vodou, čtu rozvojové knihy,….“

Co si říct ráno? „Co dobrého dnes máš udělat?“

Co si říct před spaním? Co dobrého jsi dnes vykonal?

Že nic? Jdi alespoň políbit partnera/ku a řekni, č ho/ji miluješ. Nebo to řekni sám sobě v koupelně před zrcadlem…. Je dost dobře možné, že to nebude tak lehké. Spousta nápadů totiž zanikla, protože málo kdo udělal KROK 1.

Nojo, když já mám spoustu závazků, težkostí, problémů…

Pak se koukněte na tohle video:

https://www.youtube.com/watch?v=WZ3XzmeUmx8

Ještě máte nějaký neřešitelný problém? Ne. Ok.

Kdo je nejdůležitější?

Já. Když nebudu já, nebude ani okolní svět. Čekat celý život, až se něco/někdo změní. To je dlouhá a trochu nekonečná cesta…

Miloš Křeček – od bankrotů k úspěchu

Podnikat začal v 17-ti letech. Už tehdy vydělával více než jeho otec. Než rozjel své stávající podnikání, 3x zbankrotoval. To ho nezlomilo. V novinách během snídaně četl inzerát na přenechání řeznictví. Dal do toho svých 130 tis., dalších 1,4milionu měl sehnat. Jeden milion sehnali po přátelích, po částkách 10-15 tis., max. 40tis. Dalších 300 tis. od lichvářů s úrokem 100 tis. za 3 měsíce. Pozn. redaktora. Kdybychom brali průměr 15 tis., tak to bylo 66 lidí! Slušná odvaha a víra.

Jak dokázal napočtvrté a napopáté uspět?

Jak jste to tedy tehdy dokázal? „Měl jsem mladý mozek bez starostí a nikdy jsem se neptal žen, na to, co mám dělat. Jsem po třetí šťastně ženatý.“

Jak přistupujete  lidem? „Začal jsem u sebe – 5 lete jsem pracoval 15 hodin denně, bez dovolené. Za prvních 100 tisíc vydělaných tisíc jsem si nekoupit auto, ale investoval je zpět do firmy. 10 let jsem jezdil v jedné škodovce. Ti co u něj začínali tehdy, dodnes u mně pracují, včetně dvou bývalých manželek.“ Jak vybírám lidi? Instinktem. Dá na první setkání. Nekouká na odbornost, ta se dá naučit. Taky si vážím přímých lidí“

Co bylo pro Vás oporou? „Geniální spojení s mým otcem účetním, který je maximálně spolehlivý v administrativě, což já neumím. Já umím obchod. Spolehlivost + důvěra = dar. Po dědovi jsem zdědil podnikavého ducha.“

Proč jste jen v Praze? Jaké byly Vaše cíle „Je to dostatečně bohatý trh. Nemá ambice jít dál. Koncentrovanější trh už v ČR není. Měl cíl 10 prodejen. Mám jich: 10.“

Co je pro Vás úspěch? „Největší úspěch je pro mně to že mám rodinu a 4 děti. To že to jsou mí pokračovatelé: 4 děti, 3 z nich pracují ve firmě. Jako úspěch podnikatelský vnímám to, že mám 10 prodejen, 2 fabriky, 100 zaměstnanců, kteří neodcházejí.

Jak se lišil obchod v začátcích a teď? „Když jste v roce 1996 dali hovno na pult, šlo to prodat. Dnes už to nejde, ani potřený zlatem. Hodně dbáme na kvalitu obsluhy. Nejlepší dotaz prodavače k příchozímu zákazníkovi je Co budete vařit?“

Doporučení?

  1. Investovat zpět vydělané peníze
  2. Investovat do marketingu, klidně i 50%
  3. Když se rozhodnu podnikat, musím tam dát 100% nasazení
  4. Dávat dárky zákazníkům
  5. Kvalitou podpořit šuškandu

Bylo mu tehdy 22 let…

Pane bože, co je na tom tak složitýho? 🙂

Vyhoření – příběh č. 2

Po zhruba 15-ti letech vyhořel. Jelikož je totálním a vášnivým milovníkem a sběratelem lega, napadl ho šílený nápad – udělat muzeum. Během 14-ti dnů našel volný prostor na Národní třídě – s nájmem 300 tis. + 500 tis. na provoz. Co říkalo okolí?

„JSI MAGOR! NA TOM NIKDY NEVYDĚLÁŠ.“

Ale je to prostě fanatik lega.  12.3.2010 otvírali. Je největším sběratelem, vlastní 6.000 modelů lega z 13.000 existujících. Dost pravděpodobně jich má nejvíc na celém světě. Pořád sbírá další a další modely. Umět najít a koupit staré modely není hračka. Cílem je 10 muzeí, takže ještě 5. Lego od toho dalo ruce pryč – musel to přejmenovat na Muzeum kostek. Kolik stojí např. Karlův most? 250 tis. kostky, 50 tis. práce.

Neuvěřitelné? Ano.

Děkuji všem hostům za inspirativní večer, účastníkům za bezmála 100 otázek, které padly během večera, Dobrým časům za příjemné prostředí, obsluhu a dobrý raut a fotografce Beátě za krásné fotky.

Těším se na příště! Jarda Gall, Podnikej Odolně

Odezvy na setkání najdete zde.


facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail